Vždycky jsem tvrdila, že kdybych měla být nějaké zvíře, byla bych medvěd.
S příchodem podzimu a zkracujících se dní totiž uléhám k zimnímu spánku. Už jsem si na to zvykla a vím, že v zimě jsem víc unavená, ospalá a podrážděná. Můj muž říká, že jsem bezcenná. Nesnáším ranní vstávání do tmy a spát bych šla už v šest večer. Lidi se dělí na sovy a sřivany, jen já jsem medvěd.
Proto jsem byla ráda, že největší část těhotenství prožiju v době, kdy je nejvíc světla. Ale nějak to nezabírá. Od začátku, jakmile se to malé zvířátko ve mě usadilo, jsem neskutečně unavená a nejradši bych prospala celý den. Postupem času se to nějak stabilizovalo a já zvládám spát "jen" od devíti večer do sedmi ráno. Minimálně devět hodin spánku mi zaručí, že jsem přes den jakš takš použitelná.
Ale dneska se Laryňák rozhodla, že se v noci pozvrací a hned dvakrát. Samozřejmě mě to vzbudilo a už se mi pak tak nějak hůř usínalo. Výsledkem je, že mě pobolívá hlava a za krkem, spala bych a jsem podrážděná, nevrlá, nesvá a rozklepaná.
V příštím životě chci být medvědem
Daleen
Žádné komentáře:
Okomentovat