Muži se dělí na dvě skupiny. Na hypochondry, kteří běží k doktorovi s každou třískou, a na ty co se doktorů bojí. Můj táta patří k těm druhým. Většinou se nechá vyšetřit, přečte si nález a tím to končí.
V pátek večer jsem měla nepřijatý hovor od mamky, ale protože jsme byla Žížalkám na svatbě tak jsem nemohla volat zpět. Mluvily jsme spolu až v sobotu ráno. Táta se vrátil ve čtvrtek večer z Barcelony a od té doby se svíjí na gauči a dostal do sebe tak akorát suchý rohlík. Stěžuje si na bolesti břicha v pravé části. A protože víme o jeho žlučníkovém kamenolomu, identifikovaly jsem s mamkou obě příčinu bolestí jako
žlučníkový záchvat. Chtělo by to do nemocnice.....ale taťka zatvrzele odmítá.
Ale zřejmě v poledne už byla bolest břicha tak nesnesitelná že povolil a nechal se odvést na pohotovost. Mamka volala ve čtyři, že si ho tam rovnou nechali a vypadá to na akutní zánět slepého střeva. Nejsem si jistá jestli je to lepší nebo horší varianta. Ale když už je v nemocnici, tak z ní snad neuteče (i když už to párkrát udělal).
V sedm večer šel na sál a slepé střevo šlo ven. Bohužel vyndat při jednom i žlučník nejde. V neděli odpoledne už vypadal dobře, měl slušnou barvu.
A tak jsme dostaly tatínka od nemocnice, ale není to s ním jednoduché.
Daleen
pondělí 23. dubna 2012
středa 18. dubna 2012
Pišišvor
Je tam! Maličký vetřelec, který dostal pracovní název Pišišvor.
To, že bych mohla být těhotná, jsem tušila tak nějak hned. Pak vynechala menstruace a já jsem si říkala že nebudu plašit a stresovat. Počkala jsme si týden než jsem si udělala test. A ony se objevily dvě čárky a za pár dní znovu :) Na gynekologii mě objednali až za dva týdny. Musím říct, že to bylo docela složité období, protože už jsem věděla, ale nechtěla jsem se předčasně radovat, dokud Pišišvora neuvidím na obrazovce ultrazvuku. A do toho to mlžení "Noooo....my ještě nevíme jestli jo nebo ne". Blbost, věděli jsme to moc dobře, ale zpočátku se člověk bojí cokoliv oznamovat.
A minulý týden jsem ho poprvé viděla. Ultrazvuk ukázal 9+1 a 2,16 cm. Máme tedy obříka, aspoň pan doktor to říkal. Mě přijde úplně maličký. Skoro o něm nevím.
Těšila jsem se jak tu novinu oznámíme mým rodičům a nakonec to rodiče oznámili mě. Jeli jsme s našima na návštěvu, když se na mě máma v autě otočila a povídá "jela jsem s tvým mužem v autobuse a on vykřikoval, že jsi těhotná, je to pravda?" Jo je. Můj muž je prostě slepičí prdelka, co neví nepoví a kdyžtak si něco vymyslí. Takže rozhlášené po rodině by to bylo.
Začínám zjišťovat, co to znamená být těhotná. Jestli dobře počítám, jsme teď na 10+1. Tedy já jsem těhotná deset týdnů a den, ale Pišišvorovi je osm týdnů. Je to nějaké zmatené. Chutě ani nemám, vlastně nemám chuť skoro na nic. Možná tak rohlík s marmeládou a slané brambůrky. Nezvracím, jen kartáček na zuby se mě každé ráno snaží udávit. Jsem jen pořád unavená, spala bych celý den.
Daleen
To, že bych mohla být těhotná, jsem tušila tak nějak hned. Pak vynechala menstruace a já jsem si říkala že nebudu plašit a stresovat. Počkala jsme si týden než jsem si udělala test. A ony se objevily dvě čárky a za pár dní znovu :) Na gynekologii mě objednali až za dva týdny. Musím říct, že to bylo docela složité období, protože už jsem věděla, ale nechtěla jsem se předčasně radovat, dokud Pišišvora neuvidím na obrazovce ultrazvuku. A do toho to mlžení "Noooo....my ještě nevíme jestli jo nebo ne". Blbost, věděli jsme to moc dobře, ale zpočátku se člověk bojí cokoliv oznamovat.
A minulý týden jsem ho poprvé viděla. Ultrazvuk ukázal 9+1 a 2,16 cm. Máme tedy obříka, aspoň pan doktor to říkal. Mě přijde úplně maličký. Skoro o něm nevím.
Těšila jsem se jak tu novinu oznámíme mým rodičům a nakonec to rodiče oznámili mě. Jeli jsme s našima na návštěvu, když se na mě máma v autě otočila a povídá "jela jsem s tvým mužem v autobuse a on vykřikoval, že jsi těhotná, je to pravda?" Jo je. Můj muž je prostě slepičí prdelka, co neví nepoví a kdyžtak si něco vymyslí. Takže rozhlášené po rodině by to bylo.
Začínám zjišťovat, co to znamená být těhotná. Jestli dobře počítám, jsme teď na 10+1. Tedy já jsem těhotná deset týdnů a den, ale Pišišvorovi je osm týdnů. Je to nějaké zmatené. Chutě ani nemám, vlastně nemám chuť skoro na nic. Možná tak rohlík s marmeládou a slané brambůrky. Nezvracím, jen kartáček na zuby se mě každé ráno snaží udávit. Jsem jen pořád unavená, spala bych celý den.
Daleen
úterý 17. dubna 2012
Laryňák
Svedla jsem dlouhou a značně krutou bitvu, ale vyhrála jsem.
Od deseti let jsem měla pejska a později dva. Ale když jsem se od rodičů odstěhovala, nechala jsem svoje psí holky doma. Bylo to kruté a těžké, ale měla jsme pro to několik dobrých důvodů. Té starší v té době bylo 14 let (a dožila se požehnaných šestnácti), mladší necelých pět. Obě byly zvyklé na domek se zahrádkou a nechtěla jsem je stěhovat do paneláku. A hlavně, naši by to bez psíků nezvládli. Takže jsem byla bez psa já a musím říct, že to bylo hodně těžké. Člověk si zvykne na vítání každé ráno a po návratu odkudkoliv, na přítomnost, na teplé tělíčko které hřeje, na oddané oči a bezmeznou lásku a touhu zavděčit se člověku.
Můj muž nikdy psa neměl. Měl morčata a cvrčky a štíry, ale psa nikdy. Dokonce ho ani nikdy nechtěl Nedokázal tedy pochopit mojí potřebu mít psa.
Začala jsem s nápadem, pořídit si štěně, otravovat více méně brzo po té co jsme se sestěhovali. Muž byl neoblomný jako skála. Začala jsem tedy ve volných chvílích hledat vhodné plemeno. Do teď jsem měla čivavy, považuju je za úžasná stvoření a pejsky s velkým srdcem. Jen mi čivava přišla trošku nekompatibilní s malými dětmi. Hledala jsem tedy něco dostatečně malého do panelákového bytu, dostatečně velkého aby to dětská ručka nezpalácla, dostatečně ztřeštěného, hravého a bláznivého, dostatečně chytrého a učenlivého......a vyšel mi Jack Russell Teriér.
Seznámila jsem s tímto faktem muže, který se stále tvářil "jen přes moji mrtvolu". A tak jsem zahájila fázi dvě - najít nejlepší chovatelskou stanici. Z Hradu Pihlov. Věnují se chovu a výcviku psů spoustu let a Russelly mají krásné, střapaté. I s tímto faktem jsem seznámila muže, ale ani pohled na krásná štěňátka ho neobměkčil, spíš naopak, tvářil se ještě zatvrzeleji.
Stálo mě to hodně přemlouvání, argumentování a vyjednávání, ale nakonec povolil. Stanovil přísná pravidla. A my jsme se dva týdni před svatbou jeli podívat na Příšerku.
Nesmí do postele !
Ráno venčíš ty, já vstávat nebudu !
Nebudu po ní uklízet bobky !
Bude poslouchat !
Ale povolil :)
Týden po návratu ze svatební cesty jsem přivezla domů naši zatím poslední Příšerku. Jmenuje se Lara Croft a svému jménu dělá čest. Jen zuby se trošku nepovedly a horní čelist přerostla tu spodní, máme tedy veverkopsa.
Teď je jí deset měsíců a je z ní velká slečna. Úspěšně ničí co může, hlavně tedy svoje hračky a nejradši má cokoliv pískacího. Vydrží dlouhé minuty běhat po bytě s pískací hračkou v tlamě a pískat jak na lesy. Na podzim si odchodila kousek školky pro štěňátka a teď začínáme s opravdovým, vážným, dospěláckým tréninkem. Za piškot a míček se může přetrhnout.
Daleen
Od deseti let jsem měla pejska a později dva. Ale když jsem se od rodičů odstěhovala, nechala jsem svoje psí holky doma. Bylo to kruté a těžké, ale měla jsme pro to několik dobrých důvodů. Té starší v té době bylo 14 let (a dožila se požehnaných šestnácti), mladší necelých pět. Obě byly zvyklé na domek se zahrádkou a nechtěla jsem je stěhovat do paneláku. A hlavně, naši by to bez psíků nezvládli. Takže jsem byla bez psa já a musím říct, že to bylo hodně těžké. Člověk si zvykne na vítání každé ráno a po návratu odkudkoliv, na přítomnost, na teplé tělíčko které hřeje, na oddané oči a bezmeznou lásku a touhu zavděčit se člověku.
Můj muž nikdy psa neměl. Měl morčata a cvrčky a štíry, ale psa nikdy. Dokonce ho ani nikdy nechtěl Nedokázal tedy pochopit mojí potřebu mít psa.
Začala jsem s nápadem, pořídit si štěně, otravovat více méně brzo po té co jsme se sestěhovali. Muž byl neoblomný jako skála. Začala jsem tedy ve volných chvílích hledat vhodné plemeno. Do teď jsem měla čivavy, považuju je za úžasná stvoření a pejsky s velkým srdcem. Jen mi čivava přišla trošku nekompatibilní s malými dětmi. Hledala jsem tedy něco dostatečně malého do panelákového bytu, dostatečně velkého aby to dětská ručka nezpalácla, dostatečně ztřeštěného, hravého a bláznivého, dostatečně chytrého a učenlivého......a vyšel mi Jack Russell Teriér.
Seznámila jsem s tímto faktem muže, který se stále tvářil "jen přes moji mrtvolu". A tak jsem zahájila fázi dvě - najít nejlepší chovatelskou stanici. Z Hradu Pihlov. Věnují se chovu a výcviku psů spoustu let a Russelly mají krásné, střapaté. I s tímto faktem jsem seznámila muže, ale ani pohled na krásná štěňátka ho neobměkčil, spíš naopak, tvářil se ještě zatvrzeleji.
Stálo mě to hodně přemlouvání, argumentování a vyjednávání, ale nakonec povolil. Stanovil přísná pravidla. A my jsme se dva týdni před svatbou jeli podívat na Příšerku.
Nesmí do postele !
Ráno venčíš ty, já vstávat nebudu !
Nebudu po ní uklízet bobky !
Bude poslouchat !
Ale povolil :)
Týden po návratu ze svatební cesty jsem přivezla domů naši zatím poslední Příšerku. Jmenuje se Lara Croft a svému jménu dělá čest. Jen zuby se trošku nepovedly a horní čelist přerostla tu spodní, máme tedy veverkopsa.
Teď je jí deset měsíců a je z ní velká slečna. Úspěšně ničí co může, hlavně tedy svoje hračky a nejradši má cokoliv pískacího. Vydrží dlouhé minuty běhat po bytě s pískací hračkou v tlamě a pískat jak na lesy. Na podzim si odchodila kousek školky pro štěňátka a teď začínáme s opravdovým, vážným, dospěláckým tréninkem. Za piškot a míček se může přetrhnout.
Daleen
pondělí 16. dubna 2012
Matylda, Hermína a spol
Když jsme spolu s mužem začali bydlet, nebylo v bytě vůbec nic živého. Vyrostla jsem v domě plném kytek a se dvěma psy. Byla jsem zvyklá, že mne po příchodu domů někdo vítá a najednou bylo kolem mě pusto a prázdno. Tak jako spousta jiných párů, které spolu začnou žít, jsme i my zatoužili mít doma něco živého.
Volba nového obyvatele měla jasně stanovené hranice. Mě chcípne i sušená kytka, takže pokojová květena nepřicházela v úvahu a na zvířátko bylo ještě brzy. Proto jsme si pořídili masožravé rostlinky, je to dobrý mezistupeň kytky a zvířátka, pečovat se o ně příliš nemusí a krmení není vhodné. Masožravky, které dostaly jména, chcípají a množí se a zase chcípají a vysemeňují se. Muž je přesazuje, rosí a vymýšlí jim stále lepší a lepší bydlení v akvárcích, pečuje o ně a povídá si s nimi. Postupem času k nám přibyla i jiná květena. S úspěchem udržuju při životě asi sedm orchidejí, snažíme se zásobit kuchyň čerstvými bylinkami a sem tam se na parapetu objeví zelený lístek eukaliptovníku.
Přiznávám ale, že moje srdce toužilo po něčem huňatém a chlupatém, co by se dalo mazlit a drbat. Diskuse nad zvířátkem byla dlouhá a bojovná. Muž kategoricky odmítal psa. A tak jsem k narozeninám dostala velkou klec, domeček a granule. Po několikadenním vybírání se k nám nastěhoval Kryšpín. Střapatá černo-zrzavá kulička která neměla nic jiného na práci než do sebe soukat seno a kvíkat - ano, Kryšpín je morče. Spokojeně si u nás žije už dva a půl roku. Má se jako "prase v žitě", vlastně jako morče v domácím seně :)
Daleen
Volba nového obyvatele měla jasně stanovené hranice. Mě chcípne i sušená kytka, takže pokojová květena nepřicházela v úvahu a na zvířátko bylo ještě brzy. Proto jsme si pořídili masožravé rostlinky, je to dobrý mezistupeň kytky a zvířátka, pečovat se o ně příliš nemusí a krmení není vhodné. Masožravky, které dostaly jména, chcípají a množí se a zase chcípají a vysemeňují se. Muž je přesazuje, rosí a vymýšlí jim stále lepší a lepší bydlení v akvárcích, pečuje o ně a povídá si s nimi. Postupem času k nám přibyla i jiná květena. S úspěchem udržuju při životě asi sedm orchidejí, snažíme se zásobit kuchyň čerstvými bylinkami a sem tam se na parapetu objeví zelený lístek eukaliptovníku.
Přiznávám ale, že moje srdce toužilo po něčem huňatém a chlupatém, co by se dalo mazlit a drbat. Diskuse nad zvířátkem byla dlouhá a bojovná. Muž kategoricky odmítal psa. A tak jsem k narozeninám dostala velkou klec, domeček a granule. Po několikadenním vybírání se k nám nastěhoval Kryšpín. Střapatá černo-zrzavá kulička která neměla nic jiného na práci než do sebe soukat seno a kvíkat - ano, Kryšpín je morče. Spokojeně si u nás žije už dva a půl roku. Má se jako "prase v žitě", vlastně jako morče v domácím seně :)
Daleen
čtvrtek 12. dubna 2012
První Příšerka
Příšerek není v životě nikdy dost. Tu první, v podobě svého muže, jsem potkala v srpnu roku 2007. A od té doby jsme spolu, už skoro pět let.
Měl tehdy velké životní plány. Byl to "zarytý" ekolog, který odmítal jezdit autem. Nechtěl se vázat vztahem, na děti nemyslel. Hodlal odfrčet do Austrálie. Bylo mu pětadvacet a s životem měl své velké plány.... Dalo by se říct, dokud jsem se v jeho životě neobjevila já a plány mu nezhatila. Nutno podotknout, že za veškeré změny životních názorů si může sám. Nechávala jsem mu pokaždé prostor aby se mohl rozhodnout, kterým směrem se ubere.
Můj muž je flegmatik, pohodář, nadšenec a hračička. Nedá se s ním hádat - což mě jako cholerikovi trošku vadí. Je na něj spoleh, můžu se o něj opřít když je potřeba, myje nádobí, umí vyměnit žárovku a vaří mi čaj když jsem nemocná. Je to muž v prvoplánovém smyslu slova, takový ten archetyp co přijde s kořistí z lovu, moc nemluví a čumí do ohně. Samozřejmě má i své špatné vlastnosti, ale to máme každý. A pokud toleruje on moje špatné vlastnosti, budu tolerovat já ty jeho.
Tak nějak postupně a přirozeně jsme dospěli ke společnému bydlení, k pořízení všech našich Příšerek, k svatbě a k Pišišvorovi.
Ano, tenhle blog bude tak trošku o mě, mojí rodině, mých Příšerkách. Tedy vlastně našich Příšerkách, protože s mužem jsme na ně dva :)
Daleen
Měl tehdy velké životní plány. Byl to "zarytý" ekolog, který odmítal jezdit autem. Nechtěl se vázat vztahem, na děti nemyslel. Hodlal odfrčet do Austrálie. Bylo mu pětadvacet a s životem měl své velké plány.... Dalo by se říct, dokud jsem se v jeho životě neobjevila já a plány mu nezhatila. Nutno podotknout, že za veškeré změny životních názorů si může sám. Nechávala jsem mu pokaždé prostor aby se mohl rozhodnout, kterým směrem se ubere.
Můj muž je flegmatik, pohodář, nadšenec a hračička. Nedá se s ním hádat - což mě jako cholerikovi trošku vadí. Je na něj spoleh, můžu se o něj opřít když je potřeba, myje nádobí, umí vyměnit žárovku a vaří mi čaj když jsem nemocná. Je to muž v prvoplánovém smyslu slova, takový ten archetyp co přijde s kořistí z lovu, moc nemluví a čumí do ohně. Samozřejmě má i své špatné vlastnosti, ale to máme každý. A pokud toleruje on moje špatné vlastnosti, budu tolerovat já ty jeho.
Tak nějak postupně a přirozeně jsme dospěli ke společnému bydlení, k pořízení všech našich Příšerek, k svatbě a k Pišišvorovi.
Ano, tenhle blog bude tak trošku o mě, mojí rodině, mých Příšerkách. Tedy vlastně našich Příšerkách, protože s mužem jsme na ně dva :)
Daleen
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)