To, že bych mohla být těhotná, jsem tušila tak nějak hned. Pak vynechala menstruace a já jsem si říkala že nebudu plašit a stresovat. Počkala jsme si týden než jsem si udělala test. A ony se objevily dvě čárky a za pár dní znovu :) Na gynekologii mě objednali až za dva týdny. Musím říct, že to bylo docela složité období, protože už jsem věděla, ale nechtěla jsem se předčasně radovat, dokud Pišišvora neuvidím na obrazovce ultrazvuku. A do toho to mlžení "Noooo....my ještě nevíme jestli jo nebo ne". Blbost, věděli jsme to moc dobře, ale zpočátku se člověk bojí cokoliv oznamovat.
A minulý týden jsem ho poprvé viděla. Ultrazvuk ukázal 9+1 a 2,16 cm. Máme tedy obříka, aspoň pan doktor to říkal. Mě přijde úplně maličký. Skoro o něm nevím.
Těšila jsem se jak tu novinu oznámíme mým rodičům a nakonec to rodiče oznámili mě. Jeli jsme s našima na návštěvu, když se na mě máma v autě otočila a povídá "jela jsem s tvým mužem v autobuse a on vykřikoval, že jsi těhotná, je to pravda?" Jo je. Můj muž je prostě slepičí prdelka, co neví nepoví a kdyžtak si něco vymyslí. Takže rozhlášené po rodině by to bylo.
Začínám zjišťovat, co to znamená být těhotná. Jestli dobře počítám, jsme teď na 10+1. Tedy já jsem těhotná deset týdnů a den, ale Pišišvorovi je osm týdnů. Je to nějaké zmatené. Chutě ani nemám, vlastně nemám chuť skoro na nic. Možná tak rohlík s marmeládou a slané brambůrky. Nezvracím, jen kartáček na zuby se mě každé ráno snaží udávit. Jsem jen pořád unavená, spala bych celý den.
Daleen
Žádné komentáře:
Okomentovat