Laryňák

Svedla jsem dlouhou a značně krutou bitvu, ale vyhrála jsem.

Od deseti let jsem měla pejska a později dva. Ale když jsem se od rodičů odstěhovala, nechala jsem svoje psí holky doma. Bylo to kruté a těžké, ale měla jsme pro to několik dobrých důvodů. Té starší v té době bylo 14 let (a dožila se požehnaných šestnácti), mladší necelých pět. Obě byly zvyklé na domek se zahrádkou a nechtěla jsem je stěhovat do paneláku. A hlavně, naši by to bez psíků nezvládli. Takže jsem byla bez psa já a musím říct, že to bylo hodně těžké. Člověk si zvykne na vítání každé ráno a po návratu odkudkoliv, na přítomnost, na teplé tělíčko které hřeje, na oddané oči a bezmeznou lásku a touhu zavděčit se člověku.

Můj muž nikdy psa neměl. Měl morčata a cvrčky a štíry, ale psa nikdy. Dokonce ho ani nikdy nechtěl Nedokázal tedy pochopit mojí potřebu mít psa.

Začala jsem s nápadem, pořídit si štěně, otravovat více méně brzo po té co jsme se sestěhovali. Muž byl neoblomný jako skála. Začala jsem tedy ve volných chvílích hledat vhodné plemeno. Do teď jsem měla čivavy, považuju je za úžasná stvoření a pejsky s velkým srdcem. Jen mi čivava přišla trošku nekompatibilní s malými dětmi. Hledala jsem tedy něco dostatečně malého do panelákového bytu, dostatečně velkého aby to dětská ručka nezpalácla, dostatečně ztřeštěného, hravého a bláznivého, dostatečně chytrého a učenlivého......a vyšel mi Jack Russell Teriér.

Seznámila jsem s tímto faktem muže, který se stále tvářil "jen přes moji mrtvolu". A tak jsem zahájila fázi dvě - najít nejlepší chovatelskou stanici. Z Hradu Pihlov. Věnují se chovu a výcviku psů spoustu let a Russelly mají krásné, střapaté. I s tímto faktem jsem seznámila muže, ale ani pohled na krásná štěňátka ho neobměkčil, spíš naopak, tvářil se ještě zatvrzeleji.

Stálo mě to hodně přemlouvání, argumentování a vyjednávání, ale nakonec povolil. Stanovil přísná pravidla. A my jsme se dva týdni před svatbou jeli podívat na Příšerku.

Nesmí do postele !
Ráno venčíš ty, já vstávat nebudu !
Nebudu po ní uklízet bobky !
Bude poslouchat !

Ale povolil :)

Týden po návratu ze svatební cesty jsem přivezla domů naši zatím poslední Příšerku. Jmenuje se Lara Croft a svému jménu dělá čest. Jen zuby se trošku nepovedly a horní čelist přerostla tu spodní, máme tedy veverkopsa.

Teď je jí deset měsíců a je z ní velká slečna. Úspěšně ničí co může, hlavně tedy svoje hračky a nejradši má cokoliv pískacího. Vydrží dlouhé minuty běhat po bytě s pískací hračkou v tlamě a pískat jak na lesy. Na podzim si odchodila kousek školky pro štěňátka a teď začínáme s opravdovým, vážným, dospěláckým tréninkem. Za piškot a míček se může přetrhnout.

Daleen