Muži se dělí na dvě skupiny. Na hypochondry, kteří běží k doktorovi s každou třískou, a na ty co se doktorů bojí. Můj táta patří k těm druhým. Většinou se nechá vyšetřit, přečte si nález a tím to končí.
V pátek večer jsem měla nepřijatý hovor od mamky, ale protože jsme byla Žížalkám na svatbě tak jsem nemohla volat zpět. Mluvily jsme spolu až v sobotu ráno. Táta se vrátil ve čtvrtek večer z Barcelony a od té doby se svíjí na gauči a dostal do sebe tak akorát suchý rohlík. Stěžuje si na bolesti břicha v pravé části. A protože víme o jeho žlučníkovém kamenolomu, identifikovaly jsem s mamkou obě příčinu bolestí jako
žlučníkový záchvat. Chtělo by to do nemocnice.....ale taťka zatvrzele odmítá.
Ale zřejmě v poledne už byla bolest břicha tak nesnesitelná že povolil a nechal se odvést na pohotovost. Mamka volala ve čtyři, že si ho tam rovnou nechali a vypadá to na akutní zánět slepého střeva. Nejsem si jistá jestli je to lepší nebo horší varianta. Ale když už je v nemocnici, tak z ní snad neuteče (i když už to párkrát udělal).
V sedm večer šel na sál a slepé střevo šlo ven. Bohužel vyndat při jednom i žlučník nejde. V neděli odpoledne už vypadal dobře, měl slušnou barvu.
A tak jsme dostaly tatínka od nemocnice, ale není to s ním jednoduché.
Daleen
Žádné komentáře:
Okomentovat