Nechte mě spát

Vždycky jsem tvrdila, že kdybych měla být nějaké zvíře, byla bych medvěd.

S příchodem podzimu a zkracujících se dní totiž uléhám k zimnímu spánku. Už jsem si na to zvykla a vím, že v zimě jsem víc unavená, ospalá a podrážděná. Můj muž říká, že jsem bezcenná. Nesnáším ranní vstávání do tmy a spát bych šla už v šest večer. Lidi se dělí na sovy a sřivany, jen já jsem medvěd.

Proto jsem byla ráda, že největší část těhotenství prožiju v době, kdy je nejvíc světla. Ale nějak to nezabírá. Od začátku, jakmile se to malé zvířátko ve mě usadilo, jsem neskutečně unavená a nejradši bych prospala celý den. Postupem času se to nějak stabilizovalo a já zvládám spát "jen" od devíti večer do sedmi ráno. Minimálně devět hodin spánku mi zaručí, že jsem přes den jakš takš použitelná.

Ale dneska se Laryňák rozhodla, že se v noci pozvrací a hned dvakrát. Samozřejmě mě to vzbudilo a už se mi pak tak nějak hůř usínalo. Výsledkem je, že mě pobolívá hlava a za krkem, spala bych a jsem podrážděná, nevrlá, nesvá a rozklepaná.

V příštím životě chci být medvědem

Daleen

Hemží se

Ultrazvuky mě baví. Je to vlastně jediný způsob jak si můžu ověřit, že tam Pišišvor fakt je.

Minulý čtvrtek před půl osmou jsem vyrazil směr Podolská porodnice. Jen mi cestou došlo, že vlastně nevím kudy a jak se tam přesně dostat, že nevím jak vlastně ten barák vypadá. Zachránila mě až neznámá, značně těhotná, u které jsem vzhledem k jejímu stavu usoudila, že půjde stejným směrem. Sledovala jsem jí až k budově. Podolská porodnice je krásná stará budova, zasazená pod strání s výhledem na Vltavu a na Prahu. Krásné místo. V osm hodin jsem vyběhla do třetího patra k ultrazvuku, kde jsem dostala žádanku na odběr krve. Na tomto místě bych ráda podotkla, že krásné a staré budovy mívají jednu nevýhodu. Jejich vnitřní architektura je značně složitá, takže dostat se do pátého patra bylo trošičku složitější.

Když jsem přišla na řadu, sestřička mě nabodla......a nestalo se vůbec nic.....ani kapka. "Pila jste něco?" "Jo, trošku čaje" "Tak se běžte pořádně napít a pak to zkusíme znovu". A povedlo se. Vydala jsem ampuli své drahocenné krve. To bylo tak třičtvrtě na devět a ultrazvuk jsem měla až od jedenácti.

Šla jsem se tedy projít, vyzvednout si pár peněz a koupit si Tatranku k snídani a něco k pití. Koupila jsem si Reflex, který jsem pak za dobu čekání stihla celý přečíst.

Konečně jsem po jedenácté hodině vstoupila do místnosti s ultrazvukem. Přivítala mě moc milá sestřička a pan doktor. Kecnul mi na břicho studený gel a začal sondou zkoumat Pišišvora. Zkoumal a zkoumal a nakonec došel k tomu, že nic moc nevidí. "Běže se projít, najíst a napít a zkusíme to tak za půl hodinky znovu". Dala jsem si v místní jídelně výbornou gulášovku a rohlík, zbaštila sušenku, vypila půlku čaje a přemohla touhu jít snad po třicáté na záchod a naběhla jsem zase k ultrazvuku. Tentokrát potomek spolupracoval.

Má tedy všechny nožičky a ručičky, hlavičku, ksichtíček, mozek a žaludek v bříšku. Je správně velký a má se čile k světu

Daleen

Jak přežít migrénu s Pišišvorem

Migrény jsem podědila po mamince. Jako malinká jsem spadla z kola a odnesla to těžkým otřesem mozku. První migrénu jsem měla někdy v deseti. Od dětství chodím k neurologovi....i když pravda, teď to dost flákám.

Už v tom mám systém. Poznám kdy jde jen o bolest hlavy a kdy to bude mnohem horší, vím jaký bude průběh a jaké budou následky. Vždycky jsem to zatím řešila studeným obkladem a v horším případě nějakými analgetiky. Do teď. S Pišišvorem si prášky vzít nemůžu a i kdybych mohla, tak to neudělám. Co mám Pišišvora bolela mě hlava jen dvakrát, nebyla to migréna.

Ale včera mi bylo jasné už od rána co se děje. Začíná to bolestí za krkem, většinou na jedné straně. Postupem dne se bolest rozlézá po půlce hlavy a nakonec doleze až do spánku, k oku a k zubům. Nezvracím, ale brečím bolestí. Nesnesu světlo, zvuky, pachy, jsem citlivá na dotek.

Lehla jsem si hned, jak jsem přišla z práce, a probudila jsem se kolem deváté. A bylo to ještě horší. Dvakrát jsem vynadala Muži za něco, za co nemohl. Ani nevím jak jsme se zvládla najíst. A znovu jsem si šla lehnout. Vstávala jsem ráno s pocitem, že jsem někde proflámovala noc a mám kocovinu. Kruhy pod očima. Jsem zpomalená. A v hlavě cítím dozvuky otoku.

V takových chvílích si říkám, že by Pišišvor měl být kluk, tam je pravděpodobnost zdědění migrény po mě mnohem menší.

Daleen

Co si neuděláš, to nemáš...

Tímhle hesle bych se asi měla začít řídit, a zcela vážně. Vím, že těhotenství není nemoc a nemám pocit, že bych se měla jakkoliv omezovat. Ne že bych byla nadšená z pravidelných lékařských prohlídek, ale beru je jako nutnost s informační hodnotou, že z Pišišvora bude krásné a zdravé miminko. Předpokládala bych tedy, že o možnosti zjistit vývojové vady miminka už v období mezi 11. a 14. týdnem mě bude můj doktor informovat. Neinformoval. A asi bych to nechala být, kdyby mě kamarádka nevyburcovala tím, že jde o důležité vyšetření na které bych fakt měla jít.

Napjala jsem tedy poslední zbytky zdravého rozumu a všechny síly a začala obvolávat odborná pracoviště, kde vyšetření dělají. Podařilo se mi sehnat volné místo až na pátý pokus. Není divu, když objednací lhůty jsou 4 - 6 týdnů.

Ale povedlo se, ve čtvrtek se půjdu podívat do Podolí jak Pišišvor roste a jestli se dobře vyvíjí. Každopádně jsem na příště poučená a budu si dopředu hlídat všechny termíny co kdy mám stihnout. Hlavně že jsem dostala vitamíny :)

Daleen

Jsem nemohoucí

Asi už to tak bude. S těhotenstvím přichází ruku v ruce i nemohoucnost a totální neschopnost cokoliv dělat. Aspoň tak se tváří okolní svět. Smířila jsem se s tím, že nemůžu jíst Hermelín a sýry s plísní, klobásy a já nevím co ještě. Nekouřím a alkohol příliš nepiju, takže to mi nechybí. Smířila jsem se s tím, že nemůžu tancovat. Ne že bych to měla zakázané, ale nedělá mi to příliš dobře. Zatím. Smířila jsem se s tím, že nemůžu zvedat nic těžkého. Koneckonců jsem žena tak proč bych měla tahat těžká břemena, od toho mám Muže.

Ale vypadá to, že nesmím nic. Všechno mě ohrožuje a asi bych se měla obalit kojícími polštáři, jako ochrannou vrstvou proti jakémukoliv nárazu, cpát do sebe horem dolem vitamíny a účastnit se pouze těhotenských aktivit. Těhotenské plavání, těhotenské cvičení, těhotenské procházky a na to všechno bych si měla pořídit speciální těhotenské trikoty.

Nechci riskovat svoje zdraví ani zdraví Pišišvorovo, ale krucinál, nejsem nezpůsobilá. Každý den riskuju při přecházení silnic, jízdou v MHD kde se vyskytuje spousta zákeřných bacilů a divných lidí. A dokonce i v bazénu člověk může kde co chytit. Ale to jsou všechno věci, které ohrožují i normální - tedy netěhotné - lidi.

Myslím, že kolem mezníků v životě ženy vzniká zbytečná a uměle vyvolaná hysterie. Společnost nás někam tlačí a my ani nevíme kam. Máme speciální věci pro nevěsty (dva až třikrát dražší než všechno ostatní), speciální věci pro těhotné (dva až třikrát dražší), kojící, matky.....

Jen čekám kdy výrobce objeví díru na trhu a zaplní jí vitamíny pro nevěsty, ty jsem ještě neviděla :)

Daleen