Migrény jsem podědila po mamince. Jako malinká jsem spadla z kola a odnesla to těžkým otřesem mozku. První migrénu jsem měla někdy v deseti. Od dětství chodím k neurologovi....i když pravda, teď to dost flákám.
Už v tom mám systém. Poznám kdy jde jen o bolest hlavy a kdy to bude mnohem horší, vím jaký bude průběh a jaké budou následky. Vždycky jsem to zatím řešila studeným obkladem a v horším případě nějakými analgetiky. Do teď. S Pišišvorem si prášky vzít nemůžu a i kdybych mohla, tak to neudělám. Co mám Pišišvora bolela mě hlava jen dvakrát, nebyla to migréna.
Ale včera mi bylo jasné už od rána co se děje. Začíná to bolestí za krkem, většinou na jedné straně. Postupem dne se bolest rozlézá po půlce hlavy a nakonec doleze až do spánku, k oku a k zubům. Nezvracím, ale brečím bolestí. Nesnesu světlo, zvuky, pachy, jsem citlivá na dotek.
Lehla jsem si hned, jak jsem přišla z práce, a probudila jsem se kolem deváté. A bylo to ještě horší. Dvakrát jsem vynadala Muži za něco, za co nemohl. Ani nevím jak jsme se zvládla najíst. A znovu jsem si šla lehnout. Vstávala jsem ráno s pocitem, že jsem někde proflámovala noc a mám kocovinu. Kruhy pod očima. Jsem zpomalená. A v hlavě cítím dozvuky otoku.
V takových chvílích si říkám, že by Pišišvor měl být kluk, tam je pravděpodobnost zdědění migrény po mě mnohem menší.
Daleen
Žádné komentáře:
Okomentovat