Minulý čtvrtek před půl osmou jsem vyrazil směr Podolská porodnice. Jen mi cestou došlo, že vlastně nevím kudy a jak se tam přesně dostat, že nevím jak vlastně ten barák vypadá. Zachránila mě až neznámá, značně těhotná, u které jsem vzhledem k jejímu stavu usoudila, že půjde stejným směrem. Sledovala jsem jí až k budově. Podolská porodnice je krásná stará budova, zasazená pod strání s výhledem na Vltavu a na Prahu. Krásné místo. V osm hodin jsem vyběhla do třetího patra k ultrazvuku, kde jsem dostala žádanku na odběr krve. Na tomto místě bych ráda podotkla, že krásné a staré budovy mívají jednu nevýhodu. Jejich vnitřní architektura je značně složitá, takže dostat se do pátého patra bylo trošičku složitější.
Když jsem přišla na řadu, sestřička mě nabodla......a nestalo se vůbec nic.....ani kapka. "Pila jste něco?" "Jo, trošku čaje" "Tak se běžte pořádně napít a pak to zkusíme znovu". A povedlo se. Vydala jsem ampuli své drahocenné krve. To bylo tak třičtvrtě na devět a ultrazvuk jsem měla až od jedenácti.
Šla jsem se tedy projít, vyzvednout si pár peněz a koupit si Tatranku k snídani a něco k pití. Koupila jsem si Reflex, který jsem pak za dobu čekání stihla celý přečíst.
Konečně jsem po jedenácté hodině vstoupila do místnosti s ultrazvukem. Přivítala mě moc milá sestřička a pan doktor. Kecnul mi na břicho studený gel a začal sondou zkoumat Pišišvora. Zkoumal a zkoumal a nakonec došel k tomu, že nic moc nevidí. "Běže se projít, najíst a napít a zkusíme to tak za půl hodinky znovu". Dala jsem si v místní jídelně výbornou gulášovku a rohlík, zbaštila sušenku, vypila půlku čaje a přemohla touhu jít snad po třicáté na záchod a naběhla jsem zase k ultrazvuku. Tentokrát potomek spolupracoval.
Má tedy všechny nožičky a ručičky, hlavičku, ksichtíček, mozek a žaludek v bříšku. Je správně velký a má se čile k světu
Daleen
Žádné komentáře:
Okomentovat