První Příšerka

Příšerek není v životě nikdy dost. Tu první, v podobě svého muže, jsem potkala v srpnu roku 2007. A od té doby jsme spolu, už skoro pět let.

Měl tehdy velké životní plány. Byl to "zarytý" ekolog, který odmítal jezdit autem. Nechtěl se vázat vztahem, na děti nemyslel. Hodlal odfrčet do Austrálie. Bylo mu pětadvacet a s životem měl své velké plány.... Dalo by se říct, dokud jsem se v jeho životě neobjevila já a plány mu nezhatila. Nutno podotknout, že za veškeré změny životních názorů si může sám. Nechávala jsem mu pokaždé prostor aby se mohl rozhodnout, kterým směrem se ubere.

Můj muž je flegmatik, pohodář, nadšenec a hračička. Nedá se s ním hádat - což mě jako cholerikovi trošku vadí. Je na něj spoleh, můžu se o něj opřít když je potřeba, myje nádobí, umí vyměnit žárovku a vaří mi čaj když jsem nemocná. Je to muž v prvoplánovém smyslu slova, takový ten archetyp co přijde s kořistí z lovu, moc nemluví a čumí do ohně. Samozřejmě má i své špatné vlastnosti, ale to máme každý. A pokud toleruje on moje špatné vlastnosti, budu tolerovat já ty jeho.

Tak nějak postupně a přirozeně jsme dospěli ke společnému bydlení, k pořízení všech našich Příšerek, k svatbě a k Pišišvorovi.

Ano, tenhle blog bude tak trošku o mě, mojí rodině, mých Příšerkách. Tedy vlastně našich Příšerkách, protože s mužem jsme na ně dva :)

Daleen