Matylda, Hermína a spol

Když jsme spolu s mužem začali bydlet, nebylo v bytě vůbec nic živého. Vyrostla jsem v domě plném kytek a se dvěma psy. Byla jsem zvyklá, že mne po příchodu domů někdo vítá a najednou bylo kolem mě pusto a prázdno. Tak jako spousta jiných párů, které spolu začnou žít, jsme i my zatoužili mít doma něco živého.

Volba nového obyvatele měla jasně stanovené hranice. Mě chcípne i sušená kytka, takže pokojová květena nepřicházela v úvahu a na zvířátko bylo ještě brzy. Proto jsme si pořídili masožravé rostlinky, je to dobrý mezistupeň kytky a zvířátka, pečovat se o ně příliš nemusí a krmení není vhodné. Masožravky, které dostaly jména, chcípají a množí se a zase chcípají a vysemeňují se. Muž je přesazuje, rosí a vymýšlí jim stále lepší a lepší bydlení v akvárcích, pečuje o ně a povídá si s nimi. Postupem času k nám přibyla i jiná květena. S úspěchem udržuju při životě asi sedm orchidejí, snažíme se zásobit kuchyň čerstvými bylinkami a sem tam se na parapetu objeví zelený lístek eukaliptovníku.

Přiznávám ale, že moje srdce toužilo po něčem huňatém a chlupatém, co by se dalo mazlit a drbat. Diskuse nad  zvířátkem byla dlouhá a bojovná. Muž kategoricky odmítal psa. A tak jsem k narozeninám dostala velkou klec, domeček a granule. Po několikadenním vybírání se k nám nastěhoval Kryšpín. Střapatá černo-zrzavá kulička která neměla nic jiného na práci než do sebe soukat seno a kvíkat - ano, Kryšpín je morče. Spokojeně si u nás žije už dva a půl roku. Má se jako "prase v žitě", vlastně jako morče v domácím seně :)

Daleen