Leží tam v oboře, nožky má nahoře

Pondělní pravidelné vyšetření mě vážně nepotěšilo. Malej se nám z neznámých důvodů posunul nějak moc dolu. Prý kombinace sedavého zaměstnání a jízdy v autě.

O víkendu jsem absolvovala akorát cestu na chatu a zpět, ale asi to stačilo. Poslušně jsem tedy v práci nahlásila neschopenku a zalehla doma. A vážně poctivě jsem se snažila co nejvíc ležet a odpočívat a asi to zabralo. Už je zase tam kde má být.

Jedno je tedy jasné, na houpačce by mu špatně být nemělo, podle toho jak lítá nahoru a dolu :)

Zůstala jsem doma na neschopence ač neschopná nejsem a připadám si trošku omezená vycházkama.

Daleen

Asi jsem jí přechválila

Myslím tím Laru. Pořád jsem tvrdila, že je to hodná holčička a doma nic moc neničí.

Minulý týden si povytáhla, Mužem pečlivě přidělaný, internetový kabel. Jen trošičku, aby se neřeklo. Dostala značně vynadáno, což jí nejspíš podnítilo k akci a v pátek asi půlmetrový úsek kabelu nasekala asi na centimetrové kousky. Dostala ode mě vyhubováno a na zadek - ač nejsem příznivcem tělesných trestů.

Wifi krabičku jsme přesunuly do obýváku a přežili víkend se slabším signálem. V pondělí jsem zůstala doma a nějak by mě nenapadlo, že by mohla v mé přítomnosti něco zničit. Odpoledne jsem si lehla a večer jsme našli naporcovaný kabel k televizi. Navíc si kousla do elektrického kabelu k wifi (naštěstí s trafem) a zřejmě dostala ránu, protože nezvládla dílo dokončit - dobře jí tak, Příšerce. Jsme tedy bez internetu a bez televize.

Zřejmě usoudila, že bezcílným čuměním do monitorů trávíme příliš mnoho času.... K její smůle máme doma v zásobě několik televizních i internetových kabelů, takže jsme opět on-line. Jen to trafo k wifi je stále sežrané :)

Daleen

Kempující Laryňák

Jeli jsme o víkendu do Bránovského kempu slavit kamarádovi narozeniny. A vzali jsme s sebou Laryňáka. Docela jsem se toho bála. Přeci jen celý víkend v neznámém prostředí a ve stanu. Ale musím říct, že byla statečná a hodná a trpělivá. Sice se jí moc nelíbilo že musí být občas uvázaná, že musí čekat když sedíme a bavíme se. Ale zvládla to na jedničku. Vylítala se, unavila se a vlezla si do vody. Jedinou vadou na kráse celého víkendu byl popůlnoční ohňostroj, který vyděsil celý spící kemp. Lara byla totálně mimo. Bála jsem se o ni. Psi ztrácí při velkém šoku paměť. A jak řekl můj Muž, vypadala jako by ztratila duši. Ještě ráno byla přešlá, ale po návratu domů se vcelku oklepala a už funguje normálně. Naštěstí.

Řekla bych, že Muž se bavil. Lara si odvezla zážitek veskrze pozitivní (jen budeme muset dávat pozor na velké rány). A já jsem se poučila, že spát ve stanu v pátém měsíci těhotenství není nejlepší nápad :)

Daleen

A je to....

pokud by mi hráblo, tak bude doma všechno modré. Jo, bude to kluk. Radek. Jméno, na kterém jsme se s Mužem shodli, nemáme na něj žádné negativní vazby, líbí se nám, a navíc jako bonus otec Mužovi maminky byl Radoslav - ne že by to mělo v výběrem něco společného, ale potěšilo jí to.

Podle ultrazvuku se nám tvoří krásné a zdravé miminko. Tedy na obrázku vypadá jako mimozemšťan křížený se štěňátkem. Má všechno co má mít. Mozeček v hlavě, srdíčko, bránici, žaludek a ty dva tmavé flíčky prý byly ledviny. Kdyby mi doktor ukázal na jakýkoliv flek na monitoru a řekl, že je to ledvina, budu mu věřit. Jsem schopná rozpoznat je obrysy tělíčka a kostičky. Při snímkování žeber a páteře vypadal jako trilobit.

Čeká nás tedy postupná proměna skladiště/pracovny na pracovnu, pokoj/pracovnu, pokoj a v konečné fázi na dětský pokoj. Nábytek máme daný, ten kupovat nebudeme. Veškeré doplňky už mám vybrané. Všechno bude krásně barevné a veselé. Kočárek, autosedačka, oblečení (už teď mi mamka tvrdí, že ho mám moc a to mám vážně jen pár věcí), pleny (díky za maminky, které si pleny schovaly, nějaký cca 60 - 80 plen se mi bude fakt hodit) a spoustu nezbytností a potřebností bez kterých se neobejdu.

Připadám si trošku mimo, nezúčastněně. Ono si to klidně roste ve mě, samo, bez mé pomoci. Nemůžu do toho procesu nijak zasáhnout. Je to takové zvláštní. Ale moc se těším.

A taky mě těší, že v práci už na mě čeká jen 51 dní. Asi si v Ikea vezmu metr a budu si ho stříhat :)

Daleen

Na mrtvém bodě

Připadá mi, že jsem uvízla na mrtvém bodě.

Je mi dobře. Ráno vstanu. Jdu do práce. Něco dělám, snažím se něco dělat, předstírám že něco dělám. Jdu domů. Uvařím, trošku pouklízím, případně jdu s Laryňákem cvičit. A jdu spát. Každý den to samé.

Šla bych se někam projít, vykoupat se, plácnout se k vodě, na výlet, na příjemnou večeři. Ale nějak nemám energii ani náladu.

Daleen

Nechte mě spát

Vždycky jsem tvrdila, že kdybych měla být nějaké zvíře, byla bych medvěd.

S příchodem podzimu a zkracujících se dní totiž uléhám k zimnímu spánku. Už jsem si na to zvykla a vím, že v zimě jsem víc unavená, ospalá a podrážděná. Můj muž říká, že jsem bezcenná. Nesnáším ranní vstávání do tmy a spát bych šla už v šest večer. Lidi se dělí na sovy a sřivany, jen já jsem medvěd.

Proto jsem byla ráda, že největší část těhotenství prožiju v době, kdy je nejvíc světla. Ale nějak to nezabírá. Od začátku, jakmile se to malé zvířátko ve mě usadilo, jsem neskutečně unavená a nejradši bych prospala celý den. Postupem času se to nějak stabilizovalo a já zvládám spát "jen" od devíti večer do sedmi ráno. Minimálně devět hodin spánku mi zaručí, že jsem přes den jakš takš použitelná.

Ale dneska se Laryňák rozhodla, že se v noci pozvrací a hned dvakrát. Samozřejmě mě to vzbudilo a už se mi pak tak nějak hůř usínalo. Výsledkem je, že mě pobolívá hlava a za krkem, spala bych a jsem podrážděná, nevrlá, nesvá a rozklepaná.

V příštím životě chci být medvědem

Daleen

Hemží se

Ultrazvuky mě baví. Je to vlastně jediný způsob jak si můžu ověřit, že tam Pišišvor fakt je.

Minulý čtvrtek před půl osmou jsem vyrazil směr Podolská porodnice. Jen mi cestou došlo, že vlastně nevím kudy a jak se tam přesně dostat, že nevím jak vlastně ten barák vypadá. Zachránila mě až neznámá, značně těhotná, u které jsem vzhledem k jejímu stavu usoudila, že půjde stejným směrem. Sledovala jsem jí až k budově. Podolská porodnice je krásná stará budova, zasazená pod strání s výhledem na Vltavu a na Prahu. Krásné místo. V osm hodin jsem vyběhla do třetího patra k ultrazvuku, kde jsem dostala žádanku na odběr krve. Na tomto místě bych ráda podotkla, že krásné a staré budovy mívají jednu nevýhodu. Jejich vnitřní architektura je značně složitá, takže dostat se do pátého patra bylo trošičku složitější.

Když jsem přišla na řadu, sestřička mě nabodla......a nestalo se vůbec nic.....ani kapka. "Pila jste něco?" "Jo, trošku čaje" "Tak se běžte pořádně napít a pak to zkusíme znovu". A povedlo se. Vydala jsem ampuli své drahocenné krve. To bylo tak třičtvrtě na devět a ultrazvuk jsem měla až od jedenácti.

Šla jsem se tedy projít, vyzvednout si pár peněz a koupit si Tatranku k snídani a něco k pití. Koupila jsem si Reflex, který jsem pak za dobu čekání stihla celý přečíst.

Konečně jsem po jedenácté hodině vstoupila do místnosti s ultrazvukem. Přivítala mě moc milá sestřička a pan doktor. Kecnul mi na břicho studený gel a začal sondou zkoumat Pišišvora. Zkoumal a zkoumal a nakonec došel k tomu, že nic moc nevidí. "Běže se projít, najíst a napít a zkusíme to tak za půl hodinky znovu". Dala jsem si v místní jídelně výbornou gulášovku a rohlík, zbaštila sušenku, vypila půlku čaje a přemohla touhu jít snad po třicáté na záchod a naběhla jsem zase k ultrazvuku. Tentokrát potomek spolupracoval.

Má tedy všechny nožičky a ručičky, hlavičku, ksichtíček, mozek a žaludek v bříšku. Je správně velký a má se čile k světu

Daleen