Dívám se na svět z výšky

Za toho skoro půl roku co jsem zanedbávala psaní se toho opravdu hodně změnilo...

Přišli jsme o Kryšpínka. Během týdne se nám začal ztrácet před očima, nejedl, nepil....nenechali jsme ho trápit. Šlo o akutní selhání ledvin.

Máme miminko. Cesta k jeho narození byl zajímavá a občas mám pocit, že můj život sám běží a já se na to celé jen dívám. Moje představa naprosto úchvatně přirozeného porodu byla překažena poťouchlým malým stvořením, které si prostě sedlo na zadek a odmítlo se otočit. A ač jsem se bránila a za každou cenu toho malého tvora chtěla ze sebe vypudit vlastní silou, nakonec jsem podlehla a prohlédla si nově otevřený motolský operační sál zblízka.

Radík se narodil 22. 11. 2012 ve 14:16 za přítomnosti mého Muže a při mém polovičním vědomí (od prsou nahoru).

Bolelo to, ať mi všechny ty celebrity tvrdí horem dolem jak je císař super....není. Bolí to jak mrcha a člověk musí odhodit veškerou svou osobní hrdost, když ho sestřička podpírá aby si došel do sprchy a na záchod. Ale čím víc času od té chvíle uteklo, tím víc jsem si jistá, že to bylo správné rozhodnutí. Na mě vůbec nezáleží, ale to malé a bezbranné přišlo na svět v pořádku. Nebyla jsem hrdinka a z té "prodní bitvy" si ponesu šrámy na duchu i na těle.....ale mám teď někoho, pro koho jsem celý vesmír.

Vzpomínám si, jak jsem ztěží seděla, čekala až mi dětské sestřičky toho mého drobečka přinesou, abych se pokusila ho nakrmit. Vzpomínám si, jak jsem se mu dívala do zamhlených oček. Vpomínám si, jak se na mě díval, v očích otázku "Ty jsi máma?". Vzpomínám si, jak mi tekly slzy po tvářích.

Dneska jsou Radíkovi čtyři měsíce (a pár dní), je z něj moc hodné, živé a komunikativní miminko. Když se ráno vzbudí, dívá se na mě, usmívá se, a já v jeho očích vidím "Ty jsi máma, moje máma".

Jsem máma, snažím se dělat všechno správně. Snažím se dát mu to nejlepší. Snažím se aby byl šťastný.

Lara přijala příchod nového člena rodiny s temperamentem jí vlastním. Má to holka těžké. Dělá vlastně všechno správně. Hlídá ho, hlásí když pláče a běhá kolem něj, aby náhodou o nic peřišla. A v tom je právě ta potíž, je příliš Hrrr. Chudák občas schytá dobře míněný pleskanec plenou. I když to nedává moc najevo, žárlí. Ale jsem si jistá, že kdybych nechala miminko "pohozené" na podlaze, že by ho očistila, zahřála a možná i nakrmila (pokud by se Radík spokojil se syrovým masem). Byla by z ní dobrá psí máma.

Celé to nějak letí. Před nedávnem byly Vánoce a najednou dychtivě očekávám jaro. Asi stárnu. Zachvátila mě divná proměna. Jako malá jsem "nesnášela" ježdění na chatu. Rozuměj, na chatu jsem jezdila ráda, ale pracovní náplň jsem v oblibě neměla. Od jara do podzimku bylo co dělat. Zrýt, zasít, vytrhat plevel, vytrhat plevel, vytrhat plevel, vytrhat plevel, vytrhat plevel, sklidit. Můj Muž si prosadil, že na chatě obnoví plantáže a bude pěstovat všechno, co je poživatelné. A já se letos poprvé na chatu těším. Těším se až budeme mít za chatou postavený nový dřevěný zahradní domek s pergolou a posezením. Těším se, že si vybuduji květinový záhon. I když jsem to nikdy nedělala a nevím jak na to. Těším se, že budeme sedět na zahradě, grilovat a užívat si klid. Těším se, že nás navštíví přátelé.

Občas mám pocit, že můj život běží, řítí se. Sám si určuje tempo i děj. A já jen tak sedím a dívám se na to všechno z výšky aniž bych mohla jakkoliv zasáhnout. Tak se snažím jen přizpůsobit a celé si to užít, protože život utíká až moc rychle, vždyť nedávno mi bylo dvacet :)

Daleen

Za zvuků zpěvů velryb

se obracím v posteli. Začínám si připadat jako medicimbal. Břicho se mi začíná dostávat z fáze roztomilé těhotenské bříško do fáze obří těžký balón. Je to pořád krásné a moc si o užívám, ale po pravdě hůř se s tím pohybuje.

Začínám se těšit až bude malý venku a pevně věřím, že se umoudří, otočí hlavičkou dolu a vyleze přirozenou cestou. Představa plánu B mě netěší.

Daleen

Leží tam v oboře, nožky má nahoře

Pondělní pravidelné vyšetření mě vážně nepotěšilo. Malej se nám z neznámých důvodů posunul nějak moc dolu. Prý kombinace sedavého zaměstnání a jízdy v autě.

O víkendu jsem absolvovala akorát cestu na chatu a zpět, ale asi to stačilo. Poslušně jsem tedy v práci nahlásila neschopenku a zalehla doma. A vážně poctivě jsem se snažila co nejvíc ležet a odpočívat a asi to zabralo. Už je zase tam kde má být.

Jedno je tedy jasné, na houpačce by mu špatně být nemělo, podle toho jak lítá nahoru a dolu :)

Zůstala jsem doma na neschopence ač neschopná nejsem a připadám si trošku omezená vycházkama.

Daleen

Asi jsem jí přechválila

Myslím tím Laru. Pořád jsem tvrdila, že je to hodná holčička a doma nic moc neničí.

Minulý týden si povytáhla, Mužem pečlivě přidělaný, internetový kabel. Jen trošičku, aby se neřeklo. Dostala značně vynadáno, což jí nejspíš podnítilo k akci a v pátek asi půlmetrový úsek kabelu nasekala asi na centimetrové kousky. Dostala ode mě vyhubováno a na zadek - ač nejsem příznivcem tělesných trestů.

Wifi krabičku jsme přesunuly do obýváku a přežili víkend se slabším signálem. V pondělí jsem zůstala doma a nějak by mě nenapadlo, že by mohla v mé přítomnosti něco zničit. Odpoledne jsem si lehla a večer jsme našli naporcovaný kabel k televizi. Navíc si kousla do elektrického kabelu k wifi (naštěstí s trafem) a zřejmě dostala ránu, protože nezvládla dílo dokončit - dobře jí tak, Příšerce. Jsme tedy bez internetu a bez televize.

Zřejmě usoudila, že bezcílným čuměním do monitorů trávíme příliš mnoho času.... K její smůle máme doma v zásobě několik televizních i internetových kabelů, takže jsme opět on-line. Jen to trafo k wifi je stále sežrané :)

Daleen

Kempující Laryňák

Jeli jsme o víkendu do Bránovského kempu slavit kamarádovi narozeniny. A vzali jsme s sebou Laryňáka. Docela jsem se toho bála. Přeci jen celý víkend v neznámém prostředí a ve stanu. Ale musím říct, že byla statečná a hodná a trpělivá. Sice se jí moc nelíbilo že musí být občas uvázaná, že musí čekat když sedíme a bavíme se. Ale zvládla to na jedničku. Vylítala se, unavila se a vlezla si do vody. Jedinou vadou na kráse celého víkendu byl popůlnoční ohňostroj, který vyděsil celý spící kemp. Lara byla totálně mimo. Bála jsem se o ni. Psi ztrácí při velkém šoku paměť. A jak řekl můj Muž, vypadala jako by ztratila duši. Ještě ráno byla přešlá, ale po návratu domů se vcelku oklepala a už funguje normálně. Naštěstí.

Řekla bych, že Muž se bavil. Lara si odvezla zážitek veskrze pozitivní (jen budeme muset dávat pozor na velké rány). A já jsem se poučila, že spát ve stanu v pátém měsíci těhotenství není nejlepší nápad :)

Daleen

A je to....

pokud by mi hráblo, tak bude doma všechno modré. Jo, bude to kluk. Radek. Jméno, na kterém jsme se s Mužem shodli, nemáme na něj žádné negativní vazby, líbí se nám, a navíc jako bonus otec Mužovi maminky byl Radoslav - ne že by to mělo v výběrem něco společného, ale potěšilo jí to.

Podle ultrazvuku se nám tvoří krásné a zdravé miminko. Tedy na obrázku vypadá jako mimozemšťan křížený se štěňátkem. Má všechno co má mít. Mozeček v hlavě, srdíčko, bránici, žaludek a ty dva tmavé flíčky prý byly ledviny. Kdyby mi doktor ukázal na jakýkoliv flek na monitoru a řekl, že je to ledvina, budu mu věřit. Jsem schopná rozpoznat je obrysy tělíčka a kostičky. Při snímkování žeber a páteře vypadal jako trilobit.

Čeká nás tedy postupná proměna skladiště/pracovny na pracovnu, pokoj/pracovnu, pokoj a v konečné fázi na dětský pokoj. Nábytek máme daný, ten kupovat nebudeme. Veškeré doplňky už mám vybrané. Všechno bude krásně barevné a veselé. Kočárek, autosedačka, oblečení (už teď mi mamka tvrdí, že ho mám moc a to mám vážně jen pár věcí), pleny (díky za maminky, které si pleny schovaly, nějaký cca 60 - 80 plen se mi bude fakt hodit) a spoustu nezbytností a potřebností bez kterých se neobejdu.

Připadám si trošku mimo, nezúčastněně. Ono si to klidně roste ve mě, samo, bez mé pomoci. Nemůžu do toho procesu nijak zasáhnout. Je to takové zvláštní. Ale moc se těším.

A taky mě těší, že v práci už na mě čeká jen 51 dní. Asi si v Ikea vezmu metr a budu si ho stříhat :)

Daleen

Na mrtvém bodě

Připadá mi, že jsem uvízla na mrtvém bodě.

Je mi dobře. Ráno vstanu. Jdu do práce. Něco dělám, snažím se něco dělat, předstírám že něco dělám. Jdu domů. Uvařím, trošku pouklízím, případně jdu s Laryňákem cvičit. A jdu spát. Každý den to samé.

Šla bych se někam projít, vykoupat se, plácnout se k vodě, na výlet, na příjemnou večeři. Ale nějak nemám energii ani náladu.

Daleen