Ne, nepořídili jsme si nové zvířátko. I když i činčila patří mezi naše příšerky. Myslím, že je na čase objasnit její původ.
Činčila vznikla jednoho dne, kdy jsem s chřipkou ležela v posteli. Bolelo mě v krku, smrkala jsem a kýchala. Můj Muž šel kolem dveří ložnice a ptal se mne, jestli něco nechci. Čaj - řekla jsem. Co? Ci čaj....ťaj, ci ťaj.
Já ci ťaj. Volala jsem na něj a z legrace codala Tintila ce ťaj. Tedy rozuměj činčila chce čaj. Ten den kdykoliv jsem něco chtěla, volala jsem že Tintila ce.
To opečovávání mým Mužem trvalo jen den, protože ode mě chřipku chytil a já se musela starat o něj (chlap a rýmička, no). Každopádně Činčila se pomalu a nenápadně vkradla do našeho domova.
Nutno říct, že je to stvoření velmi nesamostatné a nesourodé, malé, chundelaté, roztomilé, vyděračské, někdy až trošku podrazácké. Značně sobecké a sebestředné, manipulativní a manipulující. Nic neumí, nechce. O Činčilu se zkrátka musí pečovat a rozmazlovat ji. Jinak.....
Občas někam zmizí aby se později v nejméně vhodnou dobu vynořila a smutnými očky a s poťouchlým výrazem žádala o čaj, masáž zad, přinesení jogurtu z velmi vzdálené lednice, drbání za uchem, donesení pitíčka na noc.
Činčila je prostě další člen domácnosti, alterego, stínový pozorovatel....Tak se nedivte, když mě tak můj Muž osloví :)
Daleen
sobota 4. května 2013
sobota 13. dubna 2013
Jaro
Už asi konečně přichází. Většinou to poznám podle vůně deště a hlíny vznášející se ve vzduchu. Letos nic. Dlouhá a úmorná zima asi vyčerpala moje smysly a já necítím vůbec nic. Jen tepající bolest ve spáncích. Ale teploměr naznačuje, že já i dítě bychom už měli odložit zimní svršky.
Daleen
Daleen
středa 10. dubna 2013
Jsem achymista
Vrhla jsem se do víru alchymistických pokusů.
Začalo to chlebovým kváskem. A musím říct, že z Alfa se asi stane plnohodnotný člen rodiny. Aby bylo jasné, Alf je kvásek. Usoudila jsem, že člověk by měl mít se svým kváskem dobrý vztah a u nás v rodině se některým věcem (autům, počítačům, pračkám) dávjí jména. Vznikl tedy Alfonz, domácky Alf. Co se chleba týče jsem stále ve fázi pokusů. Jedlý je, ale ne stabilně stejně.
Zkoušela jsem domácí rohlíky. Jako hezké byly, dobré taky, ale ne jako rohlíky z obchodu. Hlavní problém shledávám ve skoro třicet let staré plynové troubě. Peče jen na moc a na ještě víc, takže se mi vše chytá zespodu....chtěla bych novou troubu.
Během tohohle týdne jsem učinila další dva alchymistické pokusy. Jeden by domácí jogurt z mléka a jogurtu od bučícího auta. Dobrý je, povedl se, ale příště jako kvasinkovou násadu použiju Holandii, chutná mi víc. Druhým pokusem byl mýdlový sliz.....ehm....fakt je to sliz....bleeeee :)
Daleen
Začalo to chlebovým kváskem. A musím říct, že z Alfa se asi stane plnohodnotný člen rodiny. Aby bylo jasné, Alf je kvásek. Usoudila jsem, že člověk by měl mít se svým kváskem dobrý vztah a u nás v rodině se některým věcem (autům, počítačům, pračkám) dávjí jména. Vznikl tedy Alfonz, domácky Alf. Co se chleba týče jsem stále ve fázi pokusů. Jedlý je, ale ne stabilně stejně.
Zkoušela jsem domácí rohlíky. Jako hezké byly, dobré taky, ale ne jako rohlíky z obchodu. Hlavní problém shledávám ve skoro třicet let staré plynové troubě. Peče jen na moc a na ještě víc, takže se mi vše chytá zespodu....chtěla bych novou troubu.
Během tohohle týdne jsem učinila další dva alchymistické pokusy. Jeden by domácí jogurt z mléka a jogurtu od bučícího auta. Dobrý je, povedl se, ale příště jako kvasinkovou násadu použiju Holandii, chutná mi víc. Druhým pokusem byl mýdlový sliz.....ehm....fakt je to sliz....bleeeee :)
Daleen
sobota 30. března 2013
Dívám se na svět z výšky
Za toho skoro půl roku co jsem zanedbávala psaní se toho opravdu hodně změnilo...
Přišli jsme o Kryšpínka. Během týdne se nám začal ztrácet před očima, nejedl, nepil....nenechali jsme ho trápit. Šlo o akutní selhání ledvin.
Máme miminko. Cesta k jeho narození byl zajímavá a občas mám pocit, že můj život sám běží a já se na to celé jen dívám. Moje představa naprosto úchvatně přirozeného porodu byla překažena poťouchlým malým stvořením, které si prostě sedlo na zadek a odmítlo se otočit. A ač jsem se bránila a za každou cenu toho malého tvora chtěla ze sebe vypudit vlastní silou, nakonec jsem podlehla a prohlédla si nově otevřený motolský operační sál zblízka.
Radík se narodil 22. 11. 2012 ve 14:16 za přítomnosti mého Muže a při mém polovičním vědomí (od prsou nahoru).
Bolelo to, ať mi všechny ty celebrity tvrdí horem dolem jak je císař super....není. Bolí to jak mrcha a člověk musí odhodit veškerou svou osobní hrdost, když ho sestřička podpírá aby si došel do sprchy a na záchod. Ale čím víc času od té chvíle uteklo, tím víc jsem si jistá, že to bylo správné rozhodnutí. Na mě vůbec nezáleží, ale to malé a bezbranné přišlo na svět v pořádku. Nebyla jsem hrdinka a z té "prodní bitvy" si ponesu šrámy na duchu i na těle.....ale mám teď někoho, pro koho jsem celý vesmír.
Vzpomínám si, jak jsem ztěží seděla, čekala až mi dětské sestřičky toho mého drobečka přinesou, abych se pokusila ho nakrmit. Vzpomínám si, jak jsem se mu dívala do zamhlených oček. Vpomínám si, jak se na mě díval, v očích otázku "Ty jsi máma?". Vzpomínám si, jak mi tekly slzy po tvářích.
Dneska jsou Radíkovi čtyři měsíce (a pár dní), je z něj moc hodné, živé a komunikativní miminko. Když se ráno vzbudí, dívá se na mě, usmívá se, a já v jeho očích vidím "Ty jsi máma, moje máma".
Jsem máma, snažím se dělat všechno správně. Snažím se dát mu to nejlepší. Snažím se aby byl šťastný.
Lara přijala příchod nového člena rodiny s temperamentem jí vlastním. Má to holka těžké. Dělá vlastně všechno správně. Hlídá ho, hlásí když pláče a běhá kolem něj, aby náhodou o nic peřišla. A v tom je právě ta potíž, je příliš Hrrr. Chudák občas schytá dobře míněný pleskanec plenou. I když to nedává moc najevo, žárlí. Ale jsem si jistá, že kdybych nechala miminko "pohozené" na podlaze, že by ho očistila, zahřála a možná i nakrmila (pokud by se Radík spokojil se syrovým masem). Byla by z ní dobrá psí máma.
Celé to nějak letí. Před nedávnem byly Vánoce a najednou dychtivě očekávám jaro. Asi stárnu. Zachvátila mě divná proměna. Jako malá jsem "nesnášela" ježdění na chatu. Rozuměj, na chatu jsem jezdila ráda, ale pracovní náplň jsem v oblibě neměla. Od jara do podzimku bylo co dělat. Zrýt, zasít, vytrhat plevel, vytrhat plevel, vytrhat plevel, vytrhat plevel, vytrhat plevel, sklidit. Můj Muž si prosadil, že na chatě obnoví plantáže a bude pěstovat všechno, co je poživatelné. A já se letos poprvé na chatu těším. Těším se až budeme mít za chatou postavený nový dřevěný zahradní domek s pergolou a posezením. Těším se, že si vybuduji květinový záhon. I když jsem to nikdy nedělala a nevím jak na to. Těším se, že budeme sedět na zahradě, grilovat a užívat si klid. Těším se, že nás navštíví přátelé.
Občas mám pocit, že můj život běží, řítí se. Sám si určuje tempo i děj. A já jen tak sedím a dívám se na to všechno z výšky aniž bych mohla jakkoliv zasáhnout. Tak se snažím jen přizpůsobit a celé si to užít, protože život utíká až moc rychle, vždyť nedávno mi bylo dvacet :)
Daleen
Přišli jsme o Kryšpínka. Během týdne se nám začal ztrácet před očima, nejedl, nepil....nenechali jsme ho trápit. Šlo o akutní selhání ledvin.
Máme miminko. Cesta k jeho narození byl zajímavá a občas mám pocit, že můj život sám běží a já se na to celé jen dívám. Moje představa naprosto úchvatně přirozeného porodu byla překažena poťouchlým malým stvořením, které si prostě sedlo na zadek a odmítlo se otočit. A ač jsem se bránila a za každou cenu toho malého tvora chtěla ze sebe vypudit vlastní silou, nakonec jsem podlehla a prohlédla si nově otevřený motolský operační sál zblízka.
Radík se narodil 22. 11. 2012 ve 14:16 za přítomnosti mého Muže a při mém polovičním vědomí (od prsou nahoru).
Bolelo to, ať mi všechny ty celebrity tvrdí horem dolem jak je císař super....není. Bolí to jak mrcha a člověk musí odhodit veškerou svou osobní hrdost, když ho sestřička podpírá aby si došel do sprchy a na záchod. Ale čím víc času od té chvíle uteklo, tím víc jsem si jistá, že to bylo správné rozhodnutí. Na mě vůbec nezáleží, ale to malé a bezbranné přišlo na svět v pořádku. Nebyla jsem hrdinka a z té "prodní bitvy" si ponesu šrámy na duchu i na těle.....ale mám teď někoho, pro koho jsem celý vesmír.
Vzpomínám si, jak jsem ztěží seděla, čekala až mi dětské sestřičky toho mého drobečka přinesou, abych se pokusila ho nakrmit. Vzpomínám si, jak jsem se mu dívala do zamhlených oček. Vpomínám si, jak se na mě díval, v očích otázku "Ty jsi máma?". Vzpomínám si, jak mi tekly slzy po tvářích.
Dneska jsou Radíkovi čtyři měsíce (a pár dní), je z něj moc hodné, živé a komunikativní miminko. Když se ráno vzbudí, dívá se na mě, usmívá se, a já v jeho očích vidím "Ty jsi máma, moje máma".
Jsem máma, snažím se dělat všechno správně. Snažím se dát mu to nejlepší. Snažím se aby byl šťastný.
Lara přijala příchod nového člena rodiny s temperamentem jí vlastním. Má to holka těžké. Dělá vlastně všechno správně. Hlídá ho, hlásí když pláče a běhá kolem něj, aby náhodou o nic peřišla. A v tom je právě ta potíž, je příliš Hrrr. Chudák občas schytá dobře míněný pleskanec plenou. I když to nedává moc najevo, žárlí. Ale jsem si jistá, že kdybych nechala miminko "pohozené" na podlaze, že by ho očistila, zahřála a možná i nakrmila (pokud by se Radík spokojil se syrovým masem). Byla by z ní dobrá psí máma.
Celé to nějak letí. Před nedávnem byly Vánoce a najednou dychtivě očekávám jaro. Asi stárnu. Zachvátila mě divná proměna. Jako malá jsem "nesnášela" ježdění na chatu. Rozuměj, na chatu jsem jezdila ráda, ale pracovní náplň jsem v oblibě neměla. Od jara do podzimku bylo co dělat. Zrýt, zasít, vytrhat plevel, vytrhat plevel, vytrhat plevel, vytrhat plevel, vytrhat plevel, sklidit. Můj Muž si prosadil, že na chatě obnoví plantáže a bude pěstovat všechno, co je poživatelné. A já se letos poprvé na chatu těším. Těším se až budeme mít za chatou postavený nový dřevěný zahradní domek s pergolou a posezením. Těším se, že si vybuduji květinový záhon. I když jsem to nikdy nedělala a nevím jak na to. Těším se, že budeme sedět na zahradě, grilovat a užívat si klid. Těším se, že nás navštíví přátelé.
Občas mám pocit, že můj život běží, řítí se. Sám si určuje tempo i děj. A já jen tak sedím a dívám se na to všechno z výšky aniž bych mohla jakkoliv zasáhnout. Tak se snažím jen přizpůsobit a celé si to užít, protože život utíká až moc rychle, vždyť nedávno mi bylo dvacet :)
Daleen
středa 3. října 2012
Za zvuků zpěvů velryb
se obracím v posteli. Začínám si připadat jako medicimbal. Břicho se mi začíná dostávat z fáze roztomilé těhotenské bříško do fáze obří těžký balón. Je to pořád krásné a moc si o užívám, ale po pravdě hůř se s tím pohybuje.
Začínám se těšit až bude malý venku a pevně věřím, že se umoudří, otočí hlavičkou dolu a vyleze přirozenou cestou. Představa plánu B mě netěší.
Daleen
Začínám se těšit až bude malý venku a pevně věřím, že se umoudří, otočí hlavičkou dolu a vyleze přirozenou cestou. Představa plánu B mě netěší.
Daleen
pondělí 13. srpna 2012
Leží tam v oboře, nožky má nahoře
Pondělní pravidelné vyšetření mě vážně nepotěšilo. Malej se nám z neznámých důvodů posunul nějak moc dolu. Prý kombinace sedavého zaměstnání a jízdy v autě.
O víkendu jsem absolvovala akorát cestu na chatu a zpět, ale asi to stačilo. Poslušně jsem tedy v práci nahlásila neschopenku a zalehla doma. A vážně poctivě jsem se snažila co nejvíc ležet a odpočívat a asi to zabralo. Už je zase tam kde má být.
Jedno je tedy jasné, na houpačce by mu špatně být nemělo, podle toho jak lítá nahoru a dolu :)
Zůstala jsem doma na neschopence ač neschopná nejsem a připadám si trošku omezená vycházkama.
Daleen
O víkendu jsem absolvovala akorát cestu na chatu a zpět, ale asi to stačilo. Poslušně jsem tedy v práci nahlásila neschopenku a zalehla doma. A vážně poctivě jsem se snažila co nejvíc ležet a odpočívat a asi to zabralo. Už je zase tam kde má být.
Jedno je tedy jasné, na houpačce by mu špatně být nemělo, podle toho jak lítá nahoru a dolu :)
Zůstala jsem doma na neschopence ač neschopná nejsem a připadám si trošku omezená vycházkama.
Daleen
čtvrtek 26. července 2012
Asi jsem jí přechválila
Myslím tím Laru. Pořád jsem tvrdila, že je to hodná holčička a doma nic moc neničí.
Minulý týden si povytáhla, Mužem pečlivě přidělaný, internetový kabel. Jen trošičku, aby se neřeklo. Dostala značně vynadáno, což jí nejspíš podnítilo k akci a v pátek asi půlmetrový úsek kabelu nasekala asi na centimetrové kousky. Dostala ode mě vyhubováno a na zadek - ač nejsem příznivcem tělesných trestů.
Wifi krabičku jsme přesunuly do obýváku a přežili víkend se slabším signálem. V pondělí jsem zůstala doma a nějak by mě nenapadlo, že by mohla v mé přítomnosti něco zničit. Odpoledne jsem si lehla a večer jsme našli naporcovaný kabel k televizi. Navíc si kousla do elektrického kabelu k wifi (naštěstí s trafem) a zřejmě dostala ránu, protože nezvládla dílo dokončit - dobře jí tak, Příšerce. Jsme tedy bez internetu a bez televize.
Zřejmě usoudila, že bezcílným čuměním do monitorů trávíme příliš mnoho času.... K její smůle máme doma v zásobě několik televizních i internetových kabelů, takže jsme opět on-line. Jen to trafo k wifi je stále sežrané :)
Daleen
Minulý týden si povytáhla, Mužem pečlivě přidělaný, internetový kabel. Jen trošičku, aby se neřeklo. Dostala značně vynadáno, což jí nejspíš podnítilo k akci a v pátek asi půlmetrový úsek kabelu nasekala asi na centimetrové kousky. Dostala ode mě vyhubováno a na zadek - ač nejsem příznivcem tělesných trestů.
Wifi krabičku jsme přesunuly do obýváku a přežili víkend se slabším signálem. V pondělí jsem zůstala doma a nějak by mě nenapadlo, že by mohla v mé přítomnosti něco zničit. Odpoledne jsem si lehla a večer jsme našli naporcovaný kabel k televizi. Navíc si kousla do elektrického kabelu k wifi (naštěstí s trafem) a zřejmě dostala ránu, protože nezvládla dílo dokončit - dobře jí tak, Příšerce. Jsme tedy bez internetu a bez televize.
Zřejmě usoudila, že bezcílným čuměním do monitorů trávíme příliš mnoho času.... K její smůle máme doma v zásobě několik televizních i internetových kabelů, takže jsme opět on-line. Jen to trafo k wifi je stále sežrané :)
Daleen
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)